V pondělí 1. 10. se uskutečnilo velice hezké setkání. Domluvili jsme si totiž návštěvu u paní Benákové. Když jsme přišli, všech 21 dětí se usadilo na židle a na pohovku a pak už jen pozorně poslouchaly poutavé vyprávění o životě, o práci, o tom, jaké to bývalo dříve ve škole i jak si děti hrály… Otevřel se před nimi úplně jiný svět - bez počítačů, bez televize, bez mobilních telefonů... Ještě jednou bychom touto cestou chtěli paní Benákové za milé přijetí poděkovat. Dagmar Losenická
Dne 1. října ve třičtvrtě na deset jsme vyšli. A trochu jsme zabloudili, ale pak jsme to našli. Vešli jsme dovnitř, posadili jsme se. Paní Benáková nám nabídla bonbony a pak začala povídat. A nakonec jí pátá třída zazpívala Černé oči jděte spát, čtvrťáci zpívali Ach synku, synku. Moc, moc se mi to líbilo. (Diana N., 5. r.)