ZŠ - Kozí farma a kozí diplomy

      V pondělí 18. 3. vyhlásily paní učitelky základní školy kozí den. Aby to nebyl jen nějaký výlet na Příjemky a zase zpátky, pojali jsme to jako výzkumnou kozí expedici. Děti dostaly papírek se čtyřmi výzkumnými úkoly, které měly v průběhu návštěvy farmy splnit. Mohly buď pátrat na vlastní pěst, pozorně poslouchat výklad paní zootechničky, nebo se prostě zeptat.
     Vyrazili jsme autobusem do Příjemek, odkud jsme se pěšky přemístili ke kozí farmě. Paní zootechnička už na nás čekala u stáda koz v chlévě. U dveří už stál uvítací výbor kůzlátek zvědavě vyhlížející, jaképak nové stádečko to přihnali. Když se natěšené žactvo nahrnulo nedočkavě dovnitř, kůzlátka raději ustoupila do bezpečné zóny na konci chléva a odtud nás pozorovala.
     Paní zootechnička povyprávěla dětem mnoho zajímavého o farmě, o životě koz, jejich využití a o výrobě sýrů, která probíhá rovněž v areálu kozí farmy. Děti se podívaly na kotce s maminkami kozami a malými kůzlátky, na kotce s nepřehlédnutelnými a velmi aromatickými kozly a na dojírnu. Viděli jsme také ruční dojení kozy a dokrmování neduživého kůzlátka z mističky. Když se kůzlátko nakrmilo, kolovalo z náruče do náruče a vychutnávalo si mazlení třetího stupně.
      Nastal čas plnit badatelské úkoly. Děti se rozptýlily po chlévě, téměř to vypadalo, že se oudoleňské stádo smíchalo s příjemským stádem. Naše stádo však vytasilo tužky a papírky a ihned se proměnilo v tým vědců, jenž musel odpovědět na nelehké otázky svými smělými hypotézami. Jak dlouho je březí koza? Jak se pozná koza od kozla? Kolik kozlů na farmě vůbec je? A jakou barvu náušnic mají malí kozlíci a jakou barvu kozičky? Nevíte? Zeptejte se našich dětí. Skoro všichni úspěšně vybádali správné odpovědi a za odměnu dostali kozí diplom.
      Cesta do školy už unaveným vědcům uběhla rychle, dokonce ani nikdo v autobusu nepoznal po čichu, kde že jsme to byli, což bylo způsobeno zřejmě rýmou ostatních cestujících, nebo možná také tím, že se badatelé zapomněli pomazlit také s některým zasloužilým kozlem. Kozám zdar!  Pavla Polívková

A postřeh jedné badatelky?

• Byl tam jeden kozel, který neměl rohy. Celkem tam bylo 5 kozlů. Jeden byl sám, protože byl z nich nejmladší a ty starší ho trkali hlavou. Bylo krásný, že mě kůzlátka cumlala prsty, protože si myslela, že mám mléko. A nakonec jsme si mohli pochovat prťavé kůzlátko. A jedno kůzlátko mělo 3 nohy, chudinka. Bylo tam 200 kůzlátek, 5 kozlů a 120 koz. Alena P., 3. r.