Činnost v mateřské škole v říjnu

Děti z mateřské školy si zažily a vyzkoušely strouhání brambor.  Někdo  si  odnesl  malé  zranění,  ale  všechny  děti  byly  nadšené  a  nejvíce  pak, když nám z nastrouhaných brambor  paní kuchařka  udělala  těsto  na  bramboráčky a bramboráčky si děti s chutí snědly. Děti se „olizovaly až za ušima“. Jako poděkování děti paní kuchařce udělaly věneček z listí.

Děti v měsíci říjnu navštívily Kino v Krucemburku, kde shlédly pásmo pohádek „Krtek“.

Čekali jsme na správný vítr a pouštěli na kopci za koupalištěm draka.

Dokončili jsme čtení před spaním - „Pohádky z vesmíru“, dětem se moc líbily. Nyní čteme na pokračování „Nejkrásnější bajky o zvířátech“.

Koupily jsme do třídy pro děti trojhránkové úchyty na tužky pro zlepšení správného držení tužky. Kdyby měli rodiče zájem, můžeme je na požádání ukázat. Děti tiskly z vykrajovaných brambor (=razítka listů) koláž.

Pozorovali jsme, jak vítr fouká do korun stromů a následně jsme si nakapali inkoust na papír, až jsme vytvořili velkou tečku a pomocí brčka rozfoukali do různých směrů a vytvořili jsme si „foukaný inkoustový strom“ a tiskem z brambor listy javoru a lípy. Doporučuji používat foukání brkem i doma. Dětem foukání pomáhá při správné výslovnosti.

V mateřské škole hrajeme různé sluchové, hmatové a jiné smyslové hry, např. najdi poslepu žalud nebo kaštan. Hry a činnosti jsou zaměřené na podzim.

Hra, kterou si děti oblíbily, je „chůze v mlze“, kdy chodí po dvojicích, jedno dítě má zavřené oči a druhé dítě ho vede v prostorách třídy, kde jsou různé překážky (strom, pařez atd.). Této hře předcházel relaxační příběh „Trápení s Mlhou“. Tento příběh nás také inspiroval k míchání různých barev na čtyřech paletách k daným ročním obdobím JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA. Kromě těchto tematických celků se předškolní děti zúčastňují celoročního projektu, kdy nám postupně vzniká strom DUB, který bude mít čtyři části a každá část bude z daného ročního období.

Děti již dvakrát byly krmit ovečky u Pavlišů, což se jim líbilo, a děkujeme paní Pavlišové za tuto možnost.

PŘEJEME VŠEM PĚKNÝ PODZIM.   Dagmar Šimková

Trápení s Mlhou

Náš svět je krásně barevný. Jeho odstíny se stále mění a barvičky se jeho paletě střídají podle ročních období. Každé z těchto období má barvy jiné, poskládané v jiném pořadí. Zima má na své paletě hlavně barvu bílou, světle modrou a stříbrnou pro sníh a led, barvu tmavě hnědou a černou má pro kmeny stromů, šedou si namíchala pro oblohu a kouř z komínů a taky má trošku červené na zmrzlé tváře a nosy. Jaro si připraví hodně barvy zelené, aby jí mělo dostatek na trávu a pučící listy, pak bílou na sněženky a hodně žluté pro housátka a pampelišky. Na modrou pro oblohu také nesmí zapomenout. Léto – to je rozmarné. Vzalo si snad všechny barvy, které svět dává. Zlatou pro slunce a obilí, modrou a stříbrnou pro hladiny řek, sytě červenou na jahody, temně modrou na bouřky. Na jeho paletě žádná barva nechybí, vždyť co jich jenom spotřebuje na květiny. Podzim je mistr v míchání. Dokáže si na paletě vytvořit nekonečné množství odstínů žluté a hnědé na listy stromů, dokonce i červenou si přidá a všechno dobře sladí. Má tam také zlatou pro trávu a odstíny fialové na květiny a hroznové víno. Má i temně hnědou na hlínu a na kaštany, ale jen kapku bílé. Podzim je prostě nejlepším malířem ze všech.
Také tento rok si šel vybírat barvy, které potřebuje a opatrně je vymačkal z tub na paletu. Věděl, že musí dávat pozor, aby se mu barvy nesmíchaly ještě dříve, než do nich vloží svůj štětec. Jen on totiž dobře věděl, kolik má do červené přidat žluté, aby si namíchal oranžovou, kolik modré do červené, aby měl fialovou. Byl velmi pečlivý a na svou práci se tak soustředil, že si ani nevšiml, jak se kolem zamlžilo. To Mlha mu nakukovala přes rameno a sledovala jeho počínání. Když uviděla, jak málo si na paletu dal barvy bílé, celá zlostí nabobtnala. Pak se nenápadně přitočila k tubě s bílou barvou a vsunula ji do kapsy.
„Však já ti, Podzime, ukážu, tak na mně šetřit,“ zamumlala Mlha a šla opatrně Podzimu v patách. Ten si zatím položil připravenou paletu před svůj malířský stojan a šel se podívat, jak Léto dokončuje svou práci. Musel si dobře promyslet, jaké barvy namíchat jako první, aby nikdo nepoznal, kdy mu Léto předalo štětec. Zatím se Mlha přikradla k jeho paletě. Z kapsy vytáhla bílou barvu a škodolibě se zasmála: „Jen počkej, Podzime, ty se budeš divit. Přidám svou barvu do každé, kterou sis připravil, Budu všude, nikdy se mě nezbavíš!“
Mezitím nastala ta pravá chvíle a Léto Podzimu štětec podalo. Podzim si vzal svou paletu a štětec namočil do žluté barvičky, aby nejdříve přemaloval listy jabloní a usychající stébla trávy. Jakmile však barvu rozmíchal, spojila se s bílou, kterou do ní přidala Mlha. „Co se to stalo se zářivě žlutou?“ vykřikl zděšeně Podzim. Když rozmíchal ostatní barvy, nevěřil svým očím. Všechny byly zastřeny bílou.
„Kdo mi to provedl? Jaký teď bude můj obraz, bez výrazných barev, bez záře a lesku,“ zoufal si Podzim, ale teď už se nedalo nic dělat. Musel začít malovat. Léto mu už štětec předalo a svět teď byl jeho. A od této chvíle se příroda nořila do mlžného oparu. „Ten podzim je letos ošklivý,“ říkali si lidé.
A on byl zatím smutný, ale musel malovat dál. S každým tahem jeho štětce celý svět stále více zakrývala Mlha. Bylo jí všude plnou a byla čím dál hustější. „To jsem vám všem ukázala, jak jsem krásná a že mi patří celý svět. To mám za všechny roky, kdy mě bylo jen málo. Teď si mě můžete dosytnosti užít. Jsem dokonalá! Umím zakrýt všechny barvy!“ volala nadšeně Mlha.
„Prosím, přestaň už,“ naříkal Podzim, nemůžeš přece celý můj obraz vymazat, nemůžeš přece dopustit, abych se v tobě celý ztratil.“
Ale mohu, a taky to udělám! Zmizí ve mně příroda a lidé si neuvidí ani na špičku nosu!“ Co řekla, to také začala plnit.
Podzim stál bezradně u svého malířského stojanu, když tu mu někdo zaťukal na rameno. V té bílé tmě nejdříve neviděl, kdo to je, ale pak je poznal. Byli tu všichni tři: Jaro, Léto i Zima. „Kde jste se tu vzali, kamarádi?“ zeptal se udiveně. „Přišli jsme ti na pomoc. Musíme ji zastavit společně,“ řeklo Jaro. „Když nepřestane plýtvat bílou barvou, nezůstane mi žádná na sníh,“ zlobila se Zima. „Dali jsme hlavy dohromady a víme, jak ji přemůžeme,! přidalo se Léto. Podzim jen smutně stál a vůbec netušil, co chtějí jeho kamarádi dělat. Jaro, Léto i Zima před něj položili své palety. „Podívej se, každému z nás zůstaly zbytky barvy. Když je opatrně setřeš a promícháš, můžeš Mlhu přemalovat,“ řeklo Jaro a Zima dodala: „Nejdříve jí ale musíme vzít tubu s bílou barvou.“ Podzim se začal hned s chutí připravovat a jeho tři kamarádi se vydali zamlženým světem. Chodili a volali: „Mlho, kde jsi? Ozvi se nám, prosím! Musíme s tebou mluvit.“ „Co chcete?“ ozvalo se hned za nimi. „Přišli jsme tě požádat, zda bys také naše obrazy mohla příště přemalovat.“ „Proč?“ zeptala se nedůvěřivě Mlha. „Chtěli bychom si trošku odpočinout od stálého vymýšlení, kam kterou barvu dát a kolik jí namíchat. Tvá barva je pěkná a čistá, líbí se nám,“ „To mi chcete říct, že bych měla halit svět po celý rok?“ ozvala se už nadšeně Mlha. „To bys mohla, ale bojíme se, jestli ti vystačí bílá. Malovat celý rok, to je dlouho,“ řeklo Léto. „A jak to mám poznat? Nejsem ještě zkušený malíř,“ zavolala nervózně Mlha. „Ukaž mi svou tubu a já to zjistím,“ odpověděla Zima. „Vždyť víš, že se v bílé opravdu vyznám.“ Nejdříve bylo dlouhé, napjaté ticho, pak se Mlha trochu zvedla a z kapsy vytáhla ukradenou tubu bílá barvy. Opatrně ji přibližovala k očím Zimy. „Tak se podívej.“ Ale než stačila mrknout, už ji Jaro s Létem chytili za ruce a Zima jí z nich barvičku vytrhla. Pak překvapenou Mlhu pustili a hlasitě zavolali:“Teď!“ Podzim už netrpělivě čekal a jen je uslyšel, dal se rychle do práce. Sytými barvičkami překrýval mlhu, která díky jeho třem kamarádům už neměla svou bílou. Začala se pomalu rozplývat a po dlouhé době se konečně objevil svět. Mistr Podzim barvami napravil, co Mlha pokazila. Zůstal po ní jen malý flíček, kterého už si nikdo nevšímal. Jaro, Léto i Zima se spokojeně usadili a sledovali, jak se Podzim krásně rozzářil. Všechno bylo zase v pořádku.