Pověst o Oudoleňském mlýně

POVĚST O OUDOLEŇSKÉM MLÝNĚ
Anna Šauerová

      Pověst vypráví o vodníkovi, který hrál s čerty na půdě oudoleňského mlýna karty.
      Ale pěkně popořádku.
      Noc co noc chodili čerti strašit mlynářovou dceru. Vrzali s dveřmi, šťouchali jí do peřiny a vydávali strašidelné zvuky. A protože se Johanka nemohla vyspat, tak hubla a chřadla, až se úplně ztrácela před očima. Mlynář se tedy rozhodl, že s tou čertovskou chasou zatočí a zbaví se jí. Vyptával se lidí v okolí, co by asi tak na čerty pomohlo. Jeden radil to a druhý ono, ale nic nezabíralo. Až dostal nápad. „Dám jim práci“, pomyslel si. Samo sebou to se rozumí, že se čerti práce bojí. Dlouho pracovat nevydrželi. Sbalili svých pět švestek a rychle mlýn opustili.
     Zato vodník, to byl jiná třída! Ten mlynáři pomáhal. Čistil rybník, počítal a hlídal ryby, naháněl vodu na mlýnské kolo. Mlynář jej brzy udělal svým pomocníkem, a kdyby neumřel, tak žije na mlýně dodnes.
A Johanka? Té se opět vybarvila líčka, brzo si našla ženicha a měli spolu kopu dětí.