Květnové dny v roce 1945 v Oudoleni

KVĚTNOVÉ  DNY  1945 V OUDOLENI  A  VE  SLAVĚTÍNĚ  NA  CHOTĚBOŘSKU

z knihy: Karel Janáček Soběnovský „Za svobodu“

     Do Oudoleně přivezl zprávu o povstání českého lidu občan Alois Kryštofek, který byl 5. května v Chotěboři. Hned byly zapnuty bateriová rádia a jiné přijímače, poslouchaly se zprávy z Prahy. Lidé z celé vsi se seběhli a rokovali o těchto událostech. František Zvolánek přiběhl ke shromážděným občanům a hlásil, že viděl u Kafkova vrchu na státní silnici vojenské nákladní auto s dvěma vleky. Skupina mužů se rozhodla dostati se k autu a zmocniti se ho. Postupovali k němu beze zbraní, úvozem, polmi a lukami. Když se však přiblížili asi na 200 metrů, ze silničního příkopu vystoupila rojnice německých vojáků, kteří po nich počali střílet. Oudolenští ustoupili beze ztrát zpět do vsi.

     Netrvalo však dlouho a to samé auto s dvěma přívěsy přijelo do vsi, bez vojáků. V autě byl jen civilní řidič, Němec. Na vozech náklad motocyklů a sudy pohonných látek. Šofér byl ihned zajat a prohledán, měl jen dýku, která mu byla ponechána, když prosil, že ji má na chleba. Vojenské motocykly, některé s přívěsem, byly složeny a ti, co uměli řídit, je startovali a projížděli. Německému řidiči bylo nařízeno zajeti s autem k domu starosty Zvolánka, kde byly složeny i sudy.

     V odpoledních hodinách přišla do Oudoleně zpráva, že je potřeba vojáků na obranu Bílku, kde se čeští revolucionáři zmocnili kasáren a muničních skladů. Na odvoz dobrovolníků z Oudoleně bylo použito ukořistěné auto, které musel řidič Němec řídit. Jeli s československou vlajkou až k Bílku, kde Němec snad úmyslně nebo z rozčilení rozbil rychlostní řazení. Auto potom nebylo pojízdné. Posádka vystoupila a pěšky došla do kasáren, kde však již bylo zbraní málo. Někteří se přece ozbrojili a s těmi se vrátili do Oudoleně, aby kolem obce postavili stráže.

     Zatím se ve vsi uklízeli sudy, neboť se nad lesy objevilo německé letadlo, které nízko kroužilo i nad vesnicí. Bylo posláno z letiště Havlíčkova Brodu na výzvědy.

    V neděli 6. května brzo ráno, když se střídaly stráže, přijel neznámý ozbrojený muž na koni s příkazem stavět zátarasy na hlavní silnici. Policajt Štefáček, zvaný Makes, hned tuto výzvu vybubnoval. Karel Jimramovský, kterému se podařilo utéci z Bílku, kde se Němci znovu zmocnili muničních skladů, vymlouval shromážděným mužům, kteří se na tuto výzvu rozhodli jíti kácet stromy přes silnici, aby nikam nechodili. Přesto skupina asi deseti s pilami a sekerami šla. Když docházeli ke státní silnici, potkali dva občany z Horek, Poulu a Šímu, kteří šli od Jitkova. Ti je znovu zrazovali z jejich úmyslu a vyprávěli, že v Jitkově mluvili s českým důstojníkem, kapitánem z Chotěboře, který odsuzoval stavění zábran. Prý je stejně Němci obejdou a budou za to vypalovat vesnice a zabíjet lidi. Prý je lepší napadat vojáky střelbou z lesů a tím jim znemožňovat postup na bojující Prahu. Přes všechna varování několik mužů z Oudoleně se dostali na místa, kde již slavětínští pracovali na zátarasech. I ve Slavětíně byl vybubnován příkaz všech mužů od 18 let na stavění zábran.

     Albín Janáček z Oudoleně, starý kulometčík, byl poslán v 5 hodin ráno starostou vystřídat obsluhu kulometu, který byl umístěn v místech stavění zábran. Zjistil, že kulomet je špatně umístěn a že je to stará zbraň, která se zasekává. Kulometčík neměl přehled, na silnici k Novému Ransku, aby mohl zajišťovat pracující na zásekách. Na opravu a nové umístění kulometu nebylo již času. Na silnici na kopečku od Jitkova vyjelo nákladní auto. Muži, kácející stromy, se kolem auta seběhli. V autě byli dva muži v civilu a jedna žena mluvící česky a německy. V té chvíli, když byli muži kolem auta, z družstevních lesů vyrazili vojáci. Jen několika našim se podařilo dostati se na druhou stranu silnice, kde je skryl les. Ostatní bez možnosti krytu a bez zbraní utíkali ke Slavětínu. Střelbou Němců byli zabiti na místech zábran občané ze Slavětína Josef Nikl, Václav Servít, Josef Matoušek, Rudolf Novotný, Karel Prostřední a Václav Kolouch. I František Horák se synem Josefem, kteří jim právě nesli snídani a dostali se do smrtící střelby. Na samém okraji lesa byli zastřeleni František Janáček a Šorf z Oudoleně. Padl i Josef Bureš, který šel po silnici od Nového Ranska, podívat se domů do Oudoleně, kde jeho žena očekávala narození dítěte. Oudolenští, kteří se dostali do lesa, se snažili dostat do své vesnice. Při pokusu, kdy museli přeběhnout kilometrovou vzdálenost, bez krytu na lukách, byl zabit student Jan Bureš a zraněn Albín Janáček do levého ramene. Štefáček byl střelen do stehna a jeho kamarádi ho odtáhli do Střížova. Slavětínští, kteří utíkali k vesnici, byli pronásledováni esesáky až do vsi. Na pokraji zapálili Medovu stodolu a obklíčili Slavětín. Ve vsi zastřelili Marii Smejkalovou, která vyhlížela oknem.

     Janu Janáčkovi jeden Němec ukazoval se skrýt, ale on nedbal varování. Druhý voják, který přiběhl, ho zastřelil před zraky jeho dětí a ženy. Zajmuti byli Alois Ondráček, Vendelín Vančák a Karel Janáček, který utíkal s Kremlíkem a jemu řekl, že se vzdá, že mu nemohou nic udělat. Kremlík se zachránil a Karel Janáček, který se vzdal, byl ubit pažbami. Také byli nedaleko vesnice umučeni a zabiti Alois Ondráček a Vendelín Vančák. 

(Zpracoval: Milan Janáček)